Letí na letišti aneb Nebe nepřijímá

Všechny tyhle slabomyslný bezpečnostní opatření stejně k ničemu nejsou, kdo sletí, ten prostě sletí a game over.

5 evropských autorů, 5 krátkých her, 5 režisérů, 1 místo a 1 téma – letiště. Inscenace složená z krátkých her, které přímo pro tento projekt napsali přední dramatici z různých evropských zemí Joe Penhall (Velká Británie), David Drábek (Česká republika), Falk Richter (Německo), David Gieselmann (Německo) a Viliam Klimáček (Slovensko). Jejich společným tématem je rychlé životní tempo dnešní Evropy a letiště jako konkrétní symbol tohoto životního stylu. Je to místo setkávání kultur i jednotlivců, ale i neuralgický bod současné společnosti, místo, které symbolizuje rychlost, flexibilitu, ale také ztrátu identity. Místo mimo čas a prostor.

Pilotní inscenace projektu Centrum současné dramatiky, jehož hlavními iniciátory je Divadlo LETÍ, Divadlo Na zábradlí a Institut umění – Divadelní ústav pod záštitou Václava Havla.

Překlad Martina Černá, Dana Hábová
Režie Marián Amsler, David Czesany, Martina Schlegelová, Thomas Zielinski

(Joe Penhall) Business Class

Překlad Dana Hábová
Scéna Petr B. Novák
Kostýmy Jana Špalová
Hudba Jiří Kučerovský
Režie Martina Schlegelová

Letět první třídou by mělo být komfortní, pohodlné, příjemný zážitek… Hezké letušky, jídlo a nápoje all inclusive, anatomicky tvarované podhlavníky. A spolucestující…na úrovni. Popravdě nečekáte zásadní témata – jen takovou zdvořilou konverzaci.
Cože? Byl Ježíš reinkarnace Buddhy? A Mohamed? Aha, vy jste věřící? A v co vlastně věříte? A co jste proboha tak dlouho dělal na té toaletě?

Joe Penhall (narozen v roce 1967 v Londýně) patří k nejpopulárnějším současným mladým anglickým dramatikům. Je nositelem mnoha divadelních ocenění, včetně Ceny Laurence Oliviera za hru Blue/Orange, příběh černého schizofrenika a dvou psychiatrů, odehrávající se v ústavu pro duševně choré. Psychická choroba se v dílech Joe Penhalla objevuje častěji, připomeňme jen jeho asi nejúspěšnější hru, Slyšet hlasy (Some Voices). Penhall často spolupracuje s divadlem Royal Court, kde měla premiéru i později zfilmovaná hra Slyšet hlasy (Some Voices).

(Falk Richter) Electronic Love

Překlad Martin Schwarz
Dramaturgie Marie Špalová
Scéna Petr B. Novák
Kostýmy Vladimíra Fomínová
Hudba Ivan Acher
Režie David Czesany
Hrají Ondřej Veselý, Natálie Řehořová, Natália Drabiščáková, Richard Fiala, Zdena Hadrbolcová, Ladislav Hampl,
Igor Chmela, Tomáš Kobr, Ivan Lupták, Leoš Noha, Jiří Ornest, Gabriela Pyšná, Pavlína Štorková

Joy je naprosto spolehlivá a flexibilní pracovní síla v letištním fast foodu. Jenže zrovna dneska je v totálním stresu, na po-kladně se porouchal scanner a ve frontě čeká dvacet panicky hektických manažerů na zaplacení svého sendviče. A mezi nimi je Tom. Flexibilita a spolehlivost jsou také jeho hlavní předností. Jenže zrovna dnes zapomněl PIN ke svému iPhonu.
Má v něm všechny informace, data, kontakty, čísla, kódy. Bez něj ani neví, v jakém městě to vlastně je, odkud přiletěl a kam naopak odletět teprve má. Je v takovém světě vůbec místo na lásku? Snad aspoň na tu elektronickou…

Falk Richter (1969) se narodil v Hamburku, kde vystudoval divadelní režii. V současnosti je rezidentním autorem a reži-sérem berlínské Schaubühne. Jako činoherní a operní režisér dále působí a působil např. v Schauspielhaus Hamburg, Bayerische Staatsoper, Burgtheater Wien, Toneelgroep Amsterdam, Seven Stages Atlanta a Schauspielhaus Zürich. Mezi jeho nejznámější hry patří titul Bůh je DJ (Gott ist ein DJ, 1998) uvedený asi v 50 inscenacích po celém světě, Nothing hurts (2000) nebo čtyřdílný cyklus politického divadla Systém (Das System) uváděný od roku 2004 v Schaubühne.

(Viliam Klimáček) Já v Praze, játra v Londýně

Dramaturgie Marie Špalová
Scéna Petr B. Novák
Kostýmy Marián Amsler
Hudba Norbi Kovács
Režie Marián Amsler
Hrají Natália Drabiščáková, Ivan Lupták, Tomáš Kobr

Let 215 z Londýna Stanstedu. Můj let. Proseděla jsem ho na toaletě. Zpočátku stewardi klepali, pak jim došlo, že toaleta je
dneska jediné místo, kde člověk může být skutečně sám. Rozjímat se dá už jenom v kabinkách. Žena v nesnázích chce být neviděna, žena v nesnázích pokaždé letí sama. Do řeči se s ní dá jen pohyblivý pás na zavazadla a světelná tabule. Tak neza-pomeň spláchnout, abys nebyla podezřelá. Když šumí vodopád, je vše, jak má být.

Viliam Klimáček se narodil v roce 1958 v Trenčíně. Po vystudování Lékařské fakulty UK pracoval jako chirurg a anesteziolog, ale po devíti letech zanechal lékařské praxe a věnuje se pouze divadlu. Žije v Bratislavě. Je šestinásobným držitelem prestižní ceny Alfréda Radoka za nejlepší českou a slovenskou hru.

(David Gieselmann) Haló, what?

Překlad Martina Černá
Dramaturgie Lucie Ferenzová
Scéna Petr B. Novák
Kostýmy Vladimíra Fomínová
Hudba Ivan Acher
Režie Thomas Zielinski
Hrají Igor Chmela, Ladislav Hampl, Leoš Noha, Gabriela Pyšná

Let z Bruselu do Kodaně. Už ho několikrát hlásili, ale já teď trochu pochybuju, jestli jsem se nezbláznil: Kde to jsme? Dívám se z okénka letadla. Nevím, kde jsme, ale vím, že tohle není Kodaň. Budovu letiště v Kodani znám a tady ji nevidím. Asi nás poslali jinudy. Unesli nás. Podvedli nás. Ať už se děje, co se děje, jedno je jasný: Nejsme v Kodani. Kde to jsem?
Evropská gangsterka pro čtyři hráče, kterým jde o kufr peněz z Bruselu, ve změti jazyků nikdo nikomu nerozumí, letištní chaos vládne a všichni u sebe mají zbraně.

David Gieselmann se narodil v roce 1972 v Kölnu, studoval scénické psaní na umělecké škole Hochschule der Künste v Berlíně a inscenoval své první vlastní hry v Theaterszene Berlin. V roce 1999 byl pozván na International Residency of Playwrights a Week of New German Playwrights v londýnském Royal Court Theatre. Zde také byla v roce 2000 ve světové premiéře uvedena jeho hra Pan Kolpert, která se dále inscenovala nejen na řadě německých scén, ale i ve Skandinávii, Itálii, Řecku, Polsku, České republice, Austrálii, USA ad.

(David Drábek) Chmýří 

Dramaturgie Lucie Ferenzová, Ivana Slámová
Scéna Petr B. Novák
Kostýmy Jana Špalová
Hudba Jiří Kučerovský
Režie Martina Schlegelová
Hrají Pavlína Štorková, Jiří Ornest, Richard Fiala, Zdena Hadrbolcová

V doupátku ve větvích, v zámotku kdesi v koruně stromu nebo uvnitř vosího hnízda. Kdo ví? Tam někde se potkali. Dívka s havraními vlasy, které má místy slepené zaschlou krví, zavalitý muž s titěrnými křidélky a polonahý mladík. Žena za pultíkem jim nabízí pitíčka. Její vzhled je podobný hmyzímu. Někomu z rodu lišajů. Bekyně mniška. Je jejich průvodcem, naučí je totiž létat.

David Drábek, dramatik, režisér a umělecký šéf Klicperova divadla Hradec Králové je absolventem Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, obor filmová a divadelní věda. V roce 1995 obdržel Cenu Nadace Alfréda Radoka za nejlepší hru roku za text Jana z parku a v roce 2003 totéž ocenění za text Akvabely, jenž získal později titul Česká hra roku 2005. Ve stejném roce vydalo nakladatelství Větrné mlýny sborník sedmi jeho her. Jeho hra Náměstí bratří Mašínů získala druhé místo v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka 2007 a posléze se stala Českou hrou roku 2009. Jako autor, režisér a dramaturg spolupracoval s Divadlem na Vinohradech, Divadlem Petra Bezruče v Ostravě a pražským divadlem Minor.

Legenda:
  • začínáme s vášní pro nové hry
  • pro odvážnější labužníky
  • pro gurmány