Cena Alfréda Radoka za nejlepší českou hru roku 2003.
Současná sonda do života generace třicátníků. Tři kamarády z vysoké školy pojí tajný koníček – scházejí se v kryté nádrži a „tančí“ ve vodě. Jejich srstnaté nohy kmitají v rytmu hudby nad hladinou a oni zažívají chvíle harmonie a souhry, která tyhle třicátníky „na suchu“ opouští. Bujarými pikniky po tréninku však jen maskují trhliny ve vztazích.
Jejich cesty se po škole vzdálily. Kajetán přes počáteční zábrany přijal v televizi moderování amatérské písničkové soutěže a stal se opravdovou celebritou. Pendluje mezi náručemi modelek a náručí svého učitele angličtiny. Petr na univerzitě zůstal jako učitel a dál zarputile bojuje proti konzumu. Pedantsky hlídá svou ženu a syna před nástrahami civilizace a vyčítá Kajetánovi zradu ideálů. Oba přátele však zaskočí Filip. Rozhodne se zůstat v nádrži navždy a vrátit se tak do vodního praživlu. Cítí se být vydrou, mezi prsty mu raší plovací blány. Postupně se uzavírá světu, až utichne docela. Věci se dávají do pohybu – Petra opustí žena, Kajetán pod dojmem ztráty přítele vyvolá rvačku v televizním studiu. Jejich jistoty se během několika vteřin rozsypou na prach.
V závěrečné scéně na břehu jezera nesou Petr s Kajetánem na ramenou dřevěnou truhlu. Tmavé obleky mají rozhalené, od podpatků jim odlétají kamínky. Vypouštějí Filipa do vod jezera. Petr zachraňuje hmyz z hladiny a Kajetán si opodál otevírá „obchod“ s klacíky, blátem a listím. Na závěr dvě osiřelé „akvabely“ zmizelému příteli tančí.
Hra je i přes množství gagů a humorných situací prostoupena generační nostalgií a místy až mrazivým surreálnem. V sezóně 2004/2005 Akvabely nastudoval přední český režisér Vladimír Morávek. Hra získala v roce 2003 Cenu Alfréda Radoka a později titul Nejlepší Česká hra roku 2005.
Hra je k dispozici také v anglickém, německém, polském, španělském, ruském, rumunském, chorvatském a slovinském překladu.
